Kdo doufal, že skandál kolem Dominika Feriho by mohl zdejším ženám (i mužům) pomoci najít odvahu mluvit více o sexuálním násilí, které zažili, může s tím rovnou přestat a postesknout si. A kdo se klepal strachem, že kauza strhne českou MeToo lavinu, může si oddechnout a uklidnit se.
Soud s exposlancem TOP 09 má za sebou teprve první dva dny líčení a k ženám, které byť jen zvažovaly, že by své děsivé prožitky nahlásily, už doputoval jasný signál – zkuste to a dostanete naloženo ještě víc.
Ta z Feriho kauzy
Feri v záři kamerových světel a blesků identifikoval jednu z dívek, která ho obvinila. Do kotle novinářů – za vědomí, že je natáčený a dost možná i v živém vysílání – hned v první den svého procesu vrhl její křestní jméno, příjmení i profesi. Ne jednou, ale opakovaně.
Dá se tedy předpokládat, že nikoli bezděčně, ale plánovaně a s jasným záměrem. Jako absolvent práv nepochybně dobře věděl, co dělá. Navíc ji spojil i se zcela konkrétním – do té doby anonymizovaným – popisem události, kterou na začátku kauzy v květnu 2021 zveřejnili novináři serveru A2larm a Deníku N.
Případ této ženy se k soudu nedostal. Odložen nebyl proto, že by se nestal, jak tvrdí obviněný – to kriminalisté nikdy neřekli -, ale proto, že na základě současné definice zákona nenaplňoval skutkovou podstatu trestného činu znásilnění.
Dotyčná tak teď není odsouzena sledovat jen to, jak její verzi obviněný označuje za vymyšlenou a jak ji zpochybňují či hodnotí zástupy známých i zcela neznámých lidí. Ale i to, jak se jí v rámci pár vteřin rozsypala přislíbená anonymita. Jak se její jméno lavinovitě šíří veřejným prostorem.
Pro férovost dodejme, že tuto část Feriho výstupu následně většina médií i novinářů vypípala nebo kompletně smazala a jméno postižené už dál nešířila. Cejch „té z Feriho kauzy“ už ale dostala a může se s ní táhnout ještě dlouhá léta, protože internetové vyhledávače i sociální sítě mají sloní paměť.
Poté, co se stala obětí sexuálního napadení (za oběť trestného činu je podle zákona považována osoba, která se jí cítí být, pokud nevyjde najevo opak), se tak stává obětí podruhé. Trauma prožívá znovu a navíc se k němu mohou přidat i další následky – dopad to může mít v životě osobním i profesním.
Podle advokátky obětí Adély Hořejší proto může jít z Feriho strany o strategii. O formu zastrašování, která by mohla ovlivnit i další ženy spojené s případem. „Mám už nepřijaté hovory od svých klientek. A nejen od těch, které byly prověřované, ale i od těch, které to nenahlásily, protože se bojí, že jejich ochrana nebude dostatečná,“ uvedla Hořejší v první den slyšení.
Systém a empatie
Ten dopad ale může být ještě mnohem širší. Na první pohled se zdá, že jde o specifickou situaci, jen o tento jeden případ nebo nanejvýš hrstku podobných, kdy je ve hře obvinění nějaké veřejně známé osobnosti.
Že jiné ženy nebo muži, kteří se odhodlají promluvit a obvinit své partnery, příbuzné, kolegy nebo neznámé útočníky ze sexuálního násilí, nemusí mít strach z toho, že jejich kauza bude přitahovat takovou mediální pozornost. A že tedy v jejich případě šance na větší soukromí existuje. Asi ano, kéž by.
Ovšem fakt, že úředníci veřejně vyvěsili jména dalších žen, jejichž obvinění vůči Ferimu se už k soudu dostala, tomu úplně nenapovídá. I tady anonymita padla, jen tentokrát nikoli vinou obviněného, ale systému.
Empatie vůči obětem sexuálního násilí v Česku jednoduše chybí. Jednou jsou napadené ženy obviňovány z toho, že „si o to říkají“ oblečením, chováním nebo konzumací alkoholu, jindy se setkávají s necitlivým postupem policie při podávání výpovědi. Výmluvné jsou i statistiky prokázaných a potrestaných případů znásilnění a také až podezřele nízké tresty, které v takových kauzách padají.
Představa, že veřejně známý případ – pokud by se obvinění potvrdila a Dominik Feri byl odsouzen – něco na této situaci změní, je naivní. Už jen začátek procesu obětem sexuálního násilí odvahu jednoznačně dodat nemohl. To spíše další dávku obav, které budou muset překonávat, aby se vůbec mohly začít pokoušet bojovat za nějakou spravedlnost.
