„Chtěla bych upřímně poděkovat všem lidem, kteří nám Ukrajincům pomáhají. Děkuji za pomoc, lásku a štědrost, s jakou jste nás přijali. Jak skončí válka na Ukrajině, všechny vás chci pozvat k sobě domů, ukázat vám naše hory, když jsou zasněžené a také když kvetou, v každém ročním období jste zváni,“ říká ukrajinsky Maria Kuklyšynová čtveřici žen z Litomyšle v místním rodinném centru.
Následující den se chystá odjet domů a ráda by se rozloučila s ženami, které jí a dalším ukrajinským rodinám už měsíce pomáhají. Je na ní vidět dojetí, stejně jako na její dceři Iryně Ryhanové, která už mluví celkem dobře česky. „Já se moc bojím česky mluvit, ale jsem vám každý den za všechno vděčná,“ říká nesměle Iryna, která vysvětluje, že se jazyk musela naučit, protože ho potřebuje například ve školce či u lékaře.
Obě ženy s velkou vděčností vzpomínají na to, jak Mariina druhá dcera Olga přivedla na svět v porodnici v nedalekém Hradci Králové malou Aničku. „Bože, tolik jsem toho od vás dostala. Dobro, které mi dáváte, budu předávat dál. Moc bych si přála, abyste nikdy nevěděli, co je válka, a vaše děti nikdy slovo válka ani neslyšely. Přeji vám, abyste mohli i nadále pomáhat, ale aby tato pomoc nikdy nebyla kvůli válce ve vaší zemi,“ loučí se Maria.
Zmiňovaná čtveřice žen – Petra Benešová, Ola Radimecká, Eva Beňová a Martina Sirová – před rokem požádala místní rodiny, aby přivedly ukrajinské ženy a děti, které u sebe ubytovaly. „Tím to všechno začalo, na Litomyšli je úžasné to, že se všichni mezi sebou známe,“ vysvětluje Benešová.
Rozběhla se tak pomoc, která trvá dodnes. Centrum funguje každý den, schůzky s ukrajinskými ženami jsou vždy ve středu, ve čtvrtek zkouší pěvecký sbor Sonjašnyk (Slunečnice), který tvoří české a ukrajinské ženy.
Přes noc přišlo sto tisíc korun
Součástí jejich práce jsou také humanitární sbírky. V minulosti měly například humanitární sklad ve vile Klára, kterou jim půjčilo město. Nyní vybírají peníze na věci, které potřebují ukrajinští vojáci na frontě i civilisté. Zmínkou o sbírce začínala také zatím poslední schůzka v rodinném centru.
„Dneska nemáme jenom jednu pracovní informaci, ale chtěly bychom se s vámi podělit také o několik radostí,“ vítala Petra Benešová několik ukrajinských žen, jejichž děti si hrály ve vedlejší místnosti.
Společně s Olou Radimeckou byly na místní vzdělávací akci Nakopni svou školu představit pěvecký sbor, povídaly o pomoci Ukrajinkám a nabízely sborová trička, zatímco Eva Beňová s Martinou Sirovou vyjely se sborem na koncert do Kopřivnice, kde rovněž uspořádaly sbírku. Zároveň na obou místech vyprávěly příběh dvou ukrajinských dětí, na které shánějí peníze, aby je mohly přivézt do Litomyšle. Vybraly i s tím, co přišlo na účet, zhruba sto tisíc korun. To ale nebylo všechno.
„Šly jsme spát s tím, že jsme daly dohromady tuto částku. A když jsem se ráno probudila, zjistila jsem, že máme na účtu dalších sto tisíc,“ sdělila překvapeným ženám Martina Sirová. Peníze poslala dárkyně, která za to nechtěla ani tričko pěveckého sboru. „Říkala, že nás bude mít ráda i bez něho, že na nás myslí a chce nás podpořit v další činnosti, protože věří, že to má smysl,“ uvedla Martina.
Podle Oly Radimecké půjde část peněz na pomoc ukrajinským vojákům a civilistům. Konkrétně na lékárničky, hygienické balíčky i na kvalitní ponožky na frontu. Další peníze se použijí například na převoz a léčbu zmiňovaných dvou dětí. Obě byly doma s rodiči a strýcem, když letos 19. února Rusové ostřelovali jejich dům. Přežily jen děti, chlapec byl zraněn a leží v nemocnici na jednotce intenzivní péče. „Obě děti mají tady v Litomyšli kamarády, navíc jedna z ukrajinských žen je ochotná se o děti starat. Teď jde o to vyřídit jim doklady a přivézt je,“ upřesňuje Radimecká.
V převozu dětí i v dalších aktivitách hraje důležitou roli ještě Ukrajinka Iryna Daineková. Kromě jiného poskytuje svým krajankám psychologickou pomoc, zná jejich problémy a snaží se jim pomáhat. Nejen radami, ale i penězi. Se svým manželem mají nadaci James Haus a pravidelně vozí na Ukrajinu humanitární pomoc. „Je to velice skromná a srdečná žena, která všem pomáhá, a sama si nedokáže říct o pomoc. Na svých bedrech nese tíhu mnoha příběhů a osudů,“ podotýká Sirová.
Další pomocnicí je překladatelka Naďa, která se přestěhovala s rodiči a bratrem do Česka ve svých 12 letech. „Miluji ukrajinskou kulturu, zvyky, jazyk. I když už 25 let žiji v Česku, nikdy jsme nepřestali v rodině mluvit ukrajinsky a dodržovat ukrajinské zvyky,“ říká.
Mám dobré žáky, chválí lektorka češtiny
Setkání v rodinném centru je pro ukrajinské ženy zároveň možností na cokoliv se zeptat a také se domluvit na případné pomoci. Eva Beňová tak například ženám vysvětlovala, že udělala webové stránky, na kterých najdou vše ohledně lékařské péče. Stejně jako na facebooku. „Další informace tam ještě večer přidám a přeložíme je i do ukrajinštiny. Abyste věděly, kam volat, když potřebujete lékaře,“ říká.
Když setkání skončí, centrum jede ještě dál, ve středu je na pořadu pravidelný kurz češtiny. Je o ně velký zájem, protože sehnat takový kurz a ještě ve vhodný čas je obtížné. Tady mají štěstí na dobrovolnici Lenku, která se jim hodinu týdně věnuje. Tentokrát probírají například předložky, které jsou pro cizince hodně složité na pochopení.
„Do muzea. K lékaři. Do obchodu. Z restaurace. U nádraží,“ opakují Ukrajinky a smějí se rozdílu mezi „o všem“ a „ovšem“. „Má to úplně jiný význam,“ diví se jedna z žen, další má pocit, že si toho moc nezapamatovala. Lenka je ale chválí a povzbuzuje. „Mám dobré žáky, kteří se snaží mluvit česky,“ říká a popisuje, jak je obtížné získat peníze na podobnou výuku. „Ale dělám to samozřejmě moc ráda, protože vím, že to má velký smysl,“ podotkla.
Večer v rodinném centru končí, ženy se loučí a zároveň se domlouvají na příštích akcích a setkáních. Je vidět, že si vzájemně rozumí a těší se na další dny. „S vámi nám rozkvetl život. Když jste tady ještě vůbec nebyly, tak jsme žili normální, obyčejné životy. A teď přes všechnu tu hrůzu, která se u vás děje, zjišťujeme, jak je nám s vámi dobře. Moc vám za to děkujeme,“ říká uprchlicím Ola Radimecká.
Přes všechnu radost a optimismus čeká ukrajinské rodiny ještě spousta starostí a problémů. Mnohé nadále potřebují pomoc. Martina například popisuje, jak moc jim pomohly kredity od sponzorů na nákup na online farmářských trzích. „Byla to pro nás obrovská pomoc. Příští týden bohužel budeme mít kredit vyčerpaný, ale víme, že jsou tady ženy a děti, které potřebují nutně další potraviny,“ obává se.
