Prostory v prvním patře činžovního domu z 18. století sloužily od druhé světové války jako sklad a obchod pro opravy elektrospotřebičů. „Interiér nebyl v dobrém stavu. Museli jsme předělávat topení, vybudovat mezanin, vyměnit elektřinu a tak podobně. Byt ale nebyl hotový ze dne na den, vyvíjel se v čase. Náš život byl tehdy dost bohémský, nebyli jsme bohatí a do toho se nám narodila dcera,“ vzpomíná návrhářka Kateřina Landa na 15 let v Paříži.
Manželé si během společného života vytvořili atypické bydlení, v němž skloubili modernistický design, retro i historické prvky.
„I v Paříži často vítězí Ikea a béžové stěny. Ale ti, kdo nad interiéry více přemýšlejí, si domov zařizují tak, aby skloubili historii místa, dědictví rodiny, design a modernitu. Nevybírají jen ze současného designu, ale i ze starých věcí, které jsou svým tvarem nebo materiálem nadčasové. Nechtěli jsme mít všechno retro, v obchodech jsme vybírali kusy, které se nám líbily, ale chodili jsme nakupovat i na bleší trhy,“ říká Landa.
Návrhářka, která se po 30 letech vrátila do Prahy, se ve svém volném čase zabývá proměnami interiérů. Podle ní je v Česku obecně zažitá představa, že v bytě musí být po rekonstrukci vše „nové, bílé a do pravého úhlu“.
Při rekonstrukcích v činžovních domech z 30. let minulého století se často vyhazují elementy, které mají historickou hodnotu. „Byt pak vypadá jako showroom z Ikey. Je žádoucí, aby měl člověk doma kus historie, ať už je to nějaký stavební prvek nebo třeba ušák po prarodičích. I tyhle předměty jdou integrovat do současného bydlení, je škoda se toho zbavovat. Domov tím ztrácí ducha místa,“ myslí si Landa.
