Jak píše agentura AFP, čtenáři se tak poprvé seznámí s prací, kterou Foucault rozepsal v roce 1966, avšak nikdy ji nezveřejnil. Kniha dle nakladatelství nabídne až „archeologický“ pohled na filozofii a její různé podoby, od metafyziky, kterou v 17. století pomáhal rozvíjet René Descartes, přes filozofickou antropologii, k jejímž zakladatelům v následujícím století patřil Immanuel Kant, až po úvahy Friedricha Nietzscheho o významu jazyka z konce 19. století.
Text k vydání připravili akademici Orazio Irrera z francouzské Univerzity Paříž VIII a Daniele Lorenzini, jenž působí na Pensylvánské univerzitě v USA.
Lorenzini nedávno na Twitteru zveřejnil obsah plánované publikace a naznačil, že výhledově vydá také část Foucaultových přednášek z Tuniska. Tam autor odjel právě v roce 1966, kdy rozepsal Rozpravu o filozofii. Deset let poté, co země vyhlásila nezávislost a začala se zbavovat vlivu francouzských kolonialistů, Foucault přijal nabídku přednášet filozofii na Tuniské univerzitě. Vydržel tam tři roky, zahájil tak svou pedagogickou dráhu a právě v Tunisu zvýraznil své společenské angažmá, když podpořil zdejší aktivisty. Právě o vztahu mezi filozofií a společenskými otázkami pojednává část jeho Rozpravy o filozofii, která vyjde v květnu, doplňuje agentura AFP. Podle ní autor text zanechal v „téměř dokončeném“ stavu.
Do rodné Francie se filozof vrátil, když byl jmenován profesorem na tehdy čerstvě založené univerzitě Vincennes na předměstí Paříže. Ta se dnes jmenuje Univerzita Paříž VIII a působí na ní právě akademik a editor Foucaultova díla Orazio Irrera. Ten už Rozpravu o filozofii rozebral se svými studenty na semináři v uplynulém zimním semestru.
Autor studií Dějiny šílenství v době osvícenství, Slova a věci nebo Dohlížet a trestat Foucault patřil vedle například Jacquese Derridy k protagonistům francouzské intelektuální avantgardy 60. a 70. let, jež nastoupila po generaci poznamenané filozofem a literátem Jean-Paulem Sartrem. Foucault se věnoval krajním formám lidské zkušenosti, například duševním chorobám či delikvenci. Zabýval se „technikami moci“, o psychiatrických léčebnách či věznicích psal jako o vynálezech moderního věku, které člověka ovládají a znesvobodňují. „Jednalo se o myslitele soustředěného na rozebírání a rozbíjení všech očekávání i ustálených spojení. V tomto smyslu ústřední knihou zůstávají jeho Slova a věci, práce z roku 1966,“ napsal o něm literární historik Martin C. Putna.
Po krátkém působení na univerzitě Vincennes filozof přestoupil na pařížskou Collège de France, kde učil až do své smrti. V roce 1984 podlehl tehdy málo známému viru HIV. Foucault zakázal posmrtnou publikaci svých děl, toto přání se ale po vzájemné dohodě rozhodli porušit jeho dlouholetý partner a dědic Daniel Defert s asistentem Françoisem Ewaldem. Defert zemřel minulý měsíc ve věku 85 let.
